
Osobní stránky
Pařez a Kleč
10.01.2015 00:00
Koho by napadlo lézt o víkendech na vrcholy Českého středohoří, ještě ty nejvyšší a pokořit je za jediný rok ? Jen blázni spěchají... Znalci hollywoodských filmů si určitě vzpomenou na stejnojmenný film se Salmou Hayek v hlavní roli. Jestli vás napadne, že příběhy o zdolávání píše zároveň filmový fanoušek,budete mít pravdu. Nejspíš se během vyprávění budu k filmům stále vracet. Zatímco ve filmu hlavní hrdinové všechno stihli, u nás je konec zatím nejistý,protože jsme teprve na začátku.
Úplně poprvé jsme se sešli druhou sobotu v lednu,protože předpověď byla unikátní, 14 °C uprostřed ledna. Sraz jsme měli na Kletečné č. 9,kde bydlí 2 členové našeho týmu a další 2 jsou v přípravném režimu. :-) Co se týká jídla a pití,příprava byla dostatečná, i když mi bylo několikrát vyčteno,že hořký čaj na vrcholový výstup je vyloženě školácká chyba. Snad se z toho jednou poučím. Řízkům se nedalo nic vytknout,snad jen to že jich bylo málo a myslím,že jako občerstvení se osvědčily. Jediné co jsem podcenila byla čepice,která zůstala ležet na botníku. Vyrazili jsme . Jeli jsme naším autem,protože jsme Táně slíbili,že nejenže jí vrátíme oba účastníky,ale zajdeme i na čaj. :-)
Auto jsme nechali na rozcestníku. Pod Březinou a vydali se směr Pařez. Ne že bych byla v lezení do kopců úplný amatér,ale vždycky jsem kladla pasívní odpor a snažila se do kopce dostat po rovině. Jistá nelogičnost v tom je,ale kdo tvrdí,že ženy jsou logické, o životě ještě moc neví. Možná i právě proto jsem se stala členkou tohoto týmu,abych se to pokusila zlomit. Hona,který měl na starosti přípravu prvního výletu, se neustále skláněl nad mapou a udával směr. Dan mu zdatně sekundoval a oba nás vedli k cíli. Já jsem spíše okouněla a snažila se být platnou členkou týmu tím,že jsem vše obrazově dokumentovala. Johanka se svými křídly se vznášela vždycky kousek nad zemí,což jsme jí mohli jen závidět,protože tohle už dospělí nedovedou. A Honzina ? Ten se jako správný puberťák tvářil otráveně,ale myslím,že ho to pak taky chytlo. Nejdříve jsme pochodovali po docela příjemné asfaltce,ale jak to u mužů bývá, nikdy si nevyberou tu nejsnazší cestu a my jsme zahnuli kolem dřevěné ohrady na polní cestu,která najednou zmizela úplně bez varování. Stejně tak se bez varování začal zvedat i terén. Ocenila jsem,že mi Hona půjčil jednu turistickou hůl,přestože mi nejdříve přišly jako holá nadbytečnost. :-) Na plochém vrcholu Pařezu, kterého jsem si všimla až po upozornění Vrchol byl dobyt. Tato věta zazní ještě mnohokrát,ale tentokrát to bylo úplně poprvé. Byli jsme tak opojeni prvním úspěchem,že jsme pořídili spousty fotek na dva fotoaparáty a dva mobily. Mohlo by se to zdát zbytečné,ale každý má jiný pohled a každého zaujme něco jiného. Do budoucna se to ukázalo jako velice prozíravé, protože někteří účastníci přišli nepřipraveni a nabití přístroje jim vydrželo jen na pár snímků. :-)) Tady jsme si také vyzkoušeli snímek na samospoušť, chtělo to delší přípravu,ale vyplatilo se. Hona měl i dalekohled a i když nám ve výhledu bránily vzrostlé stromy, všichni jsme to vyzkoušeli. Když jsme se dostatečně občerstvili pokračovali jsme dál, Čekala nás Kleč,kdy jsme pokořili první sedmistovku. A jak jsme stoupali stále výš,zvedal se stále silnější vitr a mě nepřestalo mrzet,že čepice není v mojí výbavě. Než jsme dosáhli dalšího vrcholu, míjeli jsme dřevěnou kadibudku uprostřed lesa a úžasné místo vedle skály s malým vodopádem,kde si trampové postavili srub s ohništěm teď v zimě opuštěným. Těsně pod vrcholem jsme pořídily několik odvážných snímků na skále,která se zvedala nad strmým srázem a na fotce to vypadalo úžasně. Ale na to měli odvahu jen ti nejodvážnější. V našem týmu to byly samozřejmě ženy. :-))
Když jsme se vraceli k autu,napadlo mě,že už jsme si dlouho neužili takový den plný sluníčka uprostřed zimy,která je tady na severu spíš zamračená a mlhavá. Účastníky z Kletečné jsme vrátili,jak jsme slíbili, podělili se o své zážitky,vypili čaj a pak už jsme se vydali k domovu,abychom mohli přemýšlet kam příště a co dalšího vybrat z našeho seznamu. :-))
—————