Osobní stránky
Nejkratší povídka
28.12.2016 09:18Je stříbrná neděle ráno a my se chystáme na náš předposlední výlet. Náš projekt se blíží ke konci . Zbývá už jen 5 vrcholů . Dneska musíme zvládnout vrcholy 4. Královnu Milešovku si necháváme na poslední den roku. Jak se blíží Vánoce a je spousta starostí s přípravami náležité pohody, zapomněla jsem sledovat předpověď počasí. Venku se chystá na déšť a fouká. A co teprve na vrcholech. :-) Celou cestu autem jsem sledovala postupující oblačnost na mobilu. Vůbec to nevypadalo dobře. Do Sedla pod Varhoštěm, kde jsme měli tentokrát sraz, jsme dorazili včas. Hona nikde. Vždycky, když mu uteče nástup, je hrozně nervózní. Ale já jsem taky nebyla ve své kůži.
Za chvíli přijel i s malým Jeníkem a vydali jsme se na rozhlednu. Rozhleden bylo v našem seznamu pomálu, takže jsme se těšili. Kdo by se nechtěl pořádně zahledět do kraje i když bylo hodně pošmourno. :-) Rozhledna vypadala jako kovový šnek a tyčila se
na samém vrcholku kopce, jak to tak u rozhleden obvykle bývá. :-) Nahoře byl takový fičák, že se konstrukce kývala ze strany na stranu a my s ní. Když jsme nahoře koukali na zataženou oblohu, letěla kolem cedule Na vlastní nebezpečí. Ale bylo pozdě, byli jsme už nahoře. :-) Rychle jsme se vyfotili a šup dolů, osud by se neměl pokoušet moc dlouho. A čekali nás ještě další 3 vrcholy.
Byla ukrutná zima. Ještě že nepršelo. Nastoupili jsme zase do aut a vyjeli jsme směrem k Badharrebergu. Kdo by jako já nevěděl, kam jsme to vlastně mířili, tak to byl Babinský vrch. A protože foukalo víc a víc a začalo poprchávat, po vrcholovém fotu jsem hledala jeho úkryt. Aspoň na chvilku se schovat do tepla. Ale jako už mnohokrát vrchol zase nedostál svému jménu. Po loupežníkovi ani památky. Ale kdo by se mu divil v takovém nečase loupit právě tady. Určitě je už dávno v cizině. :-)
Pořádně se rozpršelo, byli jsme mokří a zablácení a naše jediná útočiště byla naše auta. Tak jsme spěchali k nim. Třetí vrchol byl Kamenný . Pár kamenů tam bylo, takže jsme byli správně. Rychle spolknout vrcholový bonbón, úsměv do objektivu a zpátky do auta. Bylo takové počasí, že by nikdo určitě ani psa nevyhnal a my jsme se tam vrhali opakovaně a dobrovolně. Ale měli jsme na paměti slib našeho projektového manažera, že jestli to stihneme do konce roku, jeden každý z nás dostane diplom napsaný jeho vlastní rukou. :-)
Na poslední čtvrtý vrchol už nám nezbyla skoro žádná síla. Ale když jsme si představili 3 diplomy na zdi obývacího pokoje, nezbylo než zase z auta vystoupit. Ale jaké příjemné překvapení nás čekalo na poslední zastávce. Hona nám zaťukal na okýnko a řekl, že se spletl, že jsme tady už byli. Radost byla nelíčená. :-)
Od posledního vrcholu nás dělily Vánoce a my jsme se na ně moc těšili. Jenže už jsou za námi, protože utekly jako každý rok a nás čeká Milešovka už za 2 dny. Počasí je úplně stejné, prší a fouká. Doufám, že nás královna po audienci zase propustí. Tak nám držte palce ať to není Konec mikrobiologů v Čechách. :-))
P.S. Komu se to zdá krátký, může to prodloužit. Ovšem na vlastní nebezpečí. :-)
—————
